The Universal House of Justice

Ridván 2021

To the Bahá’ís of the World

Dearly loved Friends,

závěrečná slova této navýsost pamětihodné kapitoly v historii Věci byla právě napsána a stránka otočena. Tento Riḍván představuje zakončení výjimečného roku pětiletého plánu a celé řady plánů, která byla zahájena v roce 1996. Kyne nám nová řada plánů, která začíná dvanácti měsíci, jež v sobě mají příslib velkého významu a jež poslouží jako předehra k devítiletému úsilí, které má započít příští Riḍván. Před sebou vidíme společenství, které rychle nabylo síly a je připravené se ubírat mílovými kroky kupředu. Leč nedělejme si žádné iluze o tom, kolik úsilí bylo zapotřebí, abychom dosáhli tohoto bodu, a jak těžce vydobyté jsou tyto vhledy cestou osvojené: získaná poučení budou utvářet budoucnost společenství a popis, jak byla získána, vrhá světlo na to, co přijde.

Desetiletí vedoucí k roku 1996, sama o sobě bohatá na rozvoj a vhledy, nenechala nikoho na pochybách, že velké počty lidí v četných společnostech budou připraveny vstoupit pod korouhev Víry. A přec, i když případy registrací ve velkém byly sebepovzbudivější, nemohly se vyrovnat udržitelnému procesu růstu, jejž lze v rozličných prostředích podporovat. Společenství čelilo zásadním otázkám, na které v tu dobu nemělo kvůli nedostatečným zkušenostem adekvátní odpovědi. Jak by mohly snahy zaměřené na jeho expanzi pokračovat ruku v ruce s procesem konsolidace a vyřešit dlouhodobý, zdánlivě nezvladatelný úkol udržet růst? Jak by mohli být jednotlivci, instituce a společenství vyburcováni, aby byli schopni převést Bahá’u’lláhovo učení do praxe? A jak by se mohli ti, jež učení přitahuje, stát protagonisty v celosvětovém duchovním podniku?

A tak se stalo, že před čtvrt stoletím Bahá’í společenství, které ve svých předních řadách ještě stále mělo tři Ruce Věci Boží, vstoupilo do čtyřletého plánu, jenž se od plánů předcházejících lišil tím, že se zaměřil na jediný cíl: výrazně pokročit v procesu vstupování do Víry v zástupech. Tento cíl pak vymezil řadu plánů, které následovaly. Společenství již pochopilo, že tento proces není jen o tom, aby do Víry vstoupily značně velké skupiny, ani se neobjeví spontánně; že znamená cílevědomou, systematickou, zrychlenou expanzi a konsolidaci. Že tato práce bude vyžadovat informovanou účast velkého počtu duší; a v roce 1996 byl Bahá’í svět povolán, aby se ujal obrovské vzdělávací výzvy, kterou tato práce představovala. Byl vyzván, aby vybudoval síť středisek vzdělávání, zaměřených na zvětšující se příliv jednotlivců obdařených schopnostmi nezbytnými pro udržení proces růstu.

Přátelé se do tohoto úkolu pustili s vědomím, že navzdory svým předchozím vítězstvím na poli učení Víry se toho ještě musí hodně naučit o tom, jaké schopnosti si osvojit a, což bylo klíčové, jak si je osvojit. Znamenalo to, že v mnoha ohledech se společenství bude učit za pochodu a poznatky, které získá, až budou v průběhu času v rozmanitých prostředích použity, a tím zkoncentrovány a vytříbeny, budou nakonec začleněny do vzdělávacích materiálů. Bylo zjištěno, že určité aktivity jsou přirozenou odezvou na duchovní potřeby obyvatelstva. Z tohoto zřetele nabyly studijní kroužky, dětské hodiny, devocionální setkání a později také skupiny juniorské mládeže ústředního významu, a když se propojí se souvisejícími aktivitami, vytvořená dynamika může vést ke vzniku pulsujícího modelu komunitního života. Jak se zvyšovaly počty účastníků těchto ústředních aktivit, k jejich původnímu záměru přibyl nový rozměr. Začaly sloužit jako vstupní brány, jimiž mládež, dospělí a celé rodiny z okolní společnosti přicházeli do styku s Bahá’u’lláhovým zjevením. Také začínalo být zřejmé, jak praktické je uvažovat nad strategiemi pro práci budování společenství v kontextu „oblasti“: zeměpisného území zvládnutelné rozlohy s charakteristickými sociálními a ekonomickými rysy. Začala být pěstována schopnost připravovat jednoduché plány na úrovni oblasti a z těchto plánů vyvstaly programy růstu Víry, uspořádané do toho, z čeho se postupem času staly tříměsíční cykly činnosti. Velmi záhy začala být zřejmá důležitá skutečnost: pohyb jednotlivců posloupností kurzů je impulzem pro posun oblastí po kontinuu vývoje a zároveň je tímto posunem trvale udržován. Tento vzájemně se doplňující vztah pomáhal přátelům na celém světě vyhodnotit dynamiku růstu ve svém okolí a narýsovat cestu k větší síle. Jak šel čas, ukázalo se, že je užitečné pohlížet na dění v oblasti z hlediska tří naléhavých vzdělávacích požadavků – sloužících dětem, juniorům a mládeži a dospělým – i z hlediska cyklů činnosti nezbytných pro rytmus růstu. V průběhu pětadvacetiletého úsilí se začínaly ustavovat mnohé z nejrozpoznatelnějších rysů procesu růstu, jež vidíme dnes.

Jak se stupňovaly snahy přátel, začaly se různé principy, koncepty a strategie obecně platné pro proces růstu krystalizovat do rámce činnosti, který se může rozvíjet a pojímat nové prvky. Ukázalo se, že tento rámec je zásadní pro uvolnění obrovské životní síly. Napomohl přátelům usměrnit svou energii způsoby, které, jak zkušenost ukázala, vedly k růstu zdravých společenství. Leč rámec není vzorec. Tím, že se při posuzování reality nějaké oblasti, lokality nebo prostě sousedství braly v úvahu různé prvky rámce, mohl se rozvinout model činnosti, který čerpal z toho, co se učil celý Bahá’í svět, a přitom byl odezvou na konkrétní podmínky daného místa. Dichotomie mezi přísnými požadavky na jedné straně a neomezenými osobními preferencemi na straně druhé ustoupila diferencovanějšímu porozumění mnohotvárnosti prostředků, jimiž mohou jednotlivci podporovat proces, který je ve své podstatě soudržný a hromaděnými zkušenostmi neustále vylepšovaný. Nechť není žádných pochyb o pokroku, který vznik tohoto rámce představoval: důsledky, které měl pro sladění a sjednocení úsilí celého Bahá’í světa a povzbuzení jeho pochodu vpřed, byly svrchovaně závažné.

Jak následoval jeden plán za druhým a zapojení do práce na budování společenství mělo širší základnu, pokrok na úrovni kultury se stal viditelnějším. Například se začala více cenit důležitost vzdělávání mladších generací i neobyčejný potenciál, který představovala konkrétně juniorská mládež. Duše navzájem si pomáhající a navzájem se doprovázející na společné cestě, neustále rozšiřující okruh vzájemné podpory, se staly modelem, o který usilovaly veškeré snahy zaměřené na rozvíjení schopnosti služby. Dokonce i interakce přátel mezi sebou a s lidmi okolo prošla změnou, jak se zvýšilo povědomí o moci smysluplných rozhovorů zapálit a rozdmýchat duchovní vnímavosti. A co je významné, Bahá’í společenství si osvojovalo stále větší orientaci směrem k okolní společnosti. Každá duše reagující na vizi Víry se mohla stát aktivním účastníkem – dokonce i podporovatelem a facilitátorem – vzdělávacích aktivit, setkání k modlitbám a dalších prvků práce na budování společenství; z takovýchto duší jich pak mnoho vyhlásilo svou víru v Bahá’u’lláha. Takto vyvstal koncept procesu vstupování do Víry v zástupech, který se soustředil méně na teorie a předpoklady a více na faktickou zkušenost, jak velké počty lidí mohou najít Víru, seznámit se s ní, ztotožnit se s jejími cíli, přidat se k jejím aktivitám a rokováním a v mnoha případech ji přijmout. Vskutku, jak byl proces středisek vzdělávání v končině za končinou posilován, rostl počet jednotlivců, kteří se podílejí na práci plánu, dokonce včetně těch, již se s Vírou seznámili nedávno, mílovými kroky. Leč nebyl to pouhý zájem o čísla, co pohánělo tento proces. Vize osobní a kolektivní transformace probíhající souběžně, založené na studiu Slova Božího a na uznání kapacity každého člověka stát se protagonistou v hlubokomyslném duchovním dramatu, dala vzniknout smyslu pro společný počin.

Jedním z nejpozoruhodnějších a nejinspirativnějších rysů tohoto dvaceti pětiletého období je služba konaná Bahá’í mládeží, jež s vírou a chrabrostí zaujala své právoplatné místo v čele snah společenství. Jako učitelé Věci a vychovatelé mladých, jako putovní školitelé a domácí průkopníci, jako oblastní koordinátoři a členové Bahá’í orgánů povstala mládež v pěti světadílech, aby s oddaností a obětavostí sloužila svým společenstvím. Zralost, kterou mladí lidé při vykonávání povinností, na nichž závisí pokrok Božího plánu, prokázali, je vyjádřením jejich duchovní vitality a oddanosti závazku ochraňovat budoucnost lidstva. Jako uznání této stále viditelnější zralosti jsme rozhodli, že ihned po tomto Riḍvánu, ačkoli věk, kdy se věřící stane volitelným pro službu v duchovní radě, zůstane dvacet jedna, se věk, kdy věřící může volit v Bahá’í volbách, sníží na osmnáct. Nemáme sebemenších pochybností, že Bahá’í mládež po celém světě, která je plnoletá, si naši důvěru v její schopnost „svědomitě a pilně“ splnit tuto „posvátnou povinnost“, ke které je povolán každý Bahá’í volič, zaslouží.

Uvědomujeme si, že se realita různých společenství přirozeně velmi liší. Rozličná národní společenství, a rozličná místa v rámci těchto společenství, začala tuto řadu plánů na různých úrovních vývoje; od té doby se také vyvíjela různým tempem a dosáhla různého stupně pokroku. To samo o sobě není nic nového. Vždy tomu tak bylo, že se podmínky na různých místech liší, tak jako se liší i míra tamní vnímavosti. Leč také pozorujeme vzdouvající se vlnu, jíž se zvyšuje kapacita, sebejistota a nahromaděná zkušenost většiny společenství, podnícených úspěchem blízkých i dalekých sesterských komunit. Například, zatímco duším, jež v roce 1996 povstaly, aby otevřely nové lokality, nechyběla odvaha, víra a oddanost, jejich dnešní protějšky na celém světě tytéž vlastnosti snoubí se znalostmi, vhledy a dovednostmi, jež byly nashromážděny za dvacet pět let usilovné činnosti celého Bahá’í světa systematizovat a tříbit práci v oblasti expanze a konsolidace.

Bez ohledu na to, z jakého startovního místa společenství vykročilo, napomohlo rozvoji procesu růstu, když sloučilo vlastnosti víry, vytrvalosti a oddanosti s odhodlaností se učit. Vskutku, ceněným dědictvím, které nám tato řada plánů zanechává, je široce rozšířené poznání, že na začátku jakékoli snahy jít vpřed musí být postoj učení se. Jednoduchost tohoto pravidla je v rozporu s důležitostí důsledků, které z něj vyplývají. Nepochybujeme, že každá oblast, bude-li jí dopřán čas, bude postupovat po kontinuu vývoje; společenství, která učinila nejrychlejší pokroky, ve srovnání s těmi, jejichž okolnosti a možnosti byly podobné, prokázala schopnost podporovat jednotu myšlení a učit se o efektivní činnosti. A to, aniž by váhala jednat.

Závazek se učit také znamenal připravenost chybovat – a chyby samozřejmě byly občas nepříjemné. Není divu, že společenství s novými metodami a přístupy zpočátku kvůli nedostatku zkušeností pracovala neodborně; občas se stalo, že nově osvojená schopnost jednoho druhu byla zapomenuta, jak se společenství ponořilo do rozvíjení jiné. To, že máme ty nejlepší úmysly, není zárukou, že nedojde k přešlapům, a přenést se přes ně vyžaduje pokoru i odpoutání. Když společenství zůstalo odhodlané prokázat trpělivost a učit se z chyb, k nimž přirozeně dochází, nebyl pokrok nikdy mimo dosah.

V půli řady plánů se zapojení společenství do života společnosti začalo stávat středem přímočařejší pozornosti. Věřící byli povzbuzováni, aby o tomto přemýšleli v rámci dvou navzájem propojených oblastí úsilí – sociální činnosti a účasti na rozhovorech převládajících ve společnosti. Ty samozřejmě nebyly alternativou k práci expanze a konsolidace, a už vůbec od ní neodvracely pozornost: byly v ní obsaženy. Čím větší byly lidské zdroje, které mohlo společenství povolat, tím větší se stala jeho schopnost použít moudrost zahrnutou v Bahá’u’lláhově zjevení k nalezení řešení soudobých problémů – převést Jeho učení v realitu. A vypadalo to, že strastiplné záležitosti lidstva během tohoto období zvýrazňují, jak zoufale lidstvo potřebuje lék předepsaný Božským lékařem. V tom všem byla obsažena koncepce náboženství diametrálně odlišná od těch, které vládnou okolnímu světu: koncepce, která uznává náboženství jako mocnou sílu pohánějící neustále se rozvíjející civilizaci. Bylo jasné, že se taková civilizace neobjeví spontánně, sama od sebe – usilovně pracovat pro to, aby vznikla, je posláním Bahá’u’lláhových stoupenců. Takové poslání si vyžadovalo použít stejných procesů systematického učení se na práci v oblasti sociální činnosti a zapojení do veřejné rozpravy.

Nazíráno z hlediska posledních dvou a půl desetiletí se schopnost vykonávat sociální činnost markantně zvýšila a vedla k neobyčejnému rozkvětu činnosti. V porovnání s rokem 1996, kdy bylo rok co rok udržováno asi 250 projektů sociálního a hospodářského rozvoje, jich nyní je 1 500 a počet organizací inspirovaných Bahá’í vírou se zečtyřnásobil a překročil 160. Každý rok je prováděno více než 70 000 krátkodobých iniciativ sociální činnosti na místní úrovni, což představuje padesátinásobný nárůst. Těšíme se na pokračující vzestup všech těchto snah, vyplývajících z oddané podpory a podnětu, které nyní poskytuje Bahá’í mezinárodní rozvojová organizace. Bahá’í účast v převládajících rozhovorech společnosti mezitím také obrovsky vzrostla. Krom mnoha příležitostí, kdy přátelé zjistí, že mohou v hovorech, ke kterým dochází v práci nebo v osobním kontextu, nabídnout Bahá’í hledisko, se výrazně zvýšila formálnější účast v rozmluvách. Máme na mysli nejenom velmi rozhojněné snahy a stále propracovanější příspěvky Bahá’í mezinárodního společenství – které v tomto období přidalo kanceláře v Africe, Asii a Evropě – ale také práci obrovsky rozšířené a značně posílené sítě národních kanceláří pro vnější vztahy, pro něž se tato oblast práce stala předním zájmem; navíc zde byly uvážlivé a významné příspěvky, učiněné jednotlivými věřícími v konkrétních oborech. Toto vše určitým způsobem pomáhá vysvětlit vážnost, uznání a obdiv, které vůdčí myslitelé a další přední osobnosti ve všech vrstvách společnosti stále znovu prokazují Víře, jejím následovníkům a jejich aktivitám.

Když se ohlédneme na celé dvaceti pětileté období, jsme naplněni úctou a bázní z mnoha druhů pokroku, kterých Bahá’í svět souběžně dosáhl. Jeho intelektuální život vzkvétal, což se projevilo nejenom rozmachem ve všech oblastech snažení zde již probraných, ale také objemem velmi kvalitní literatury vydané Bahá’í autory, rozvojem míst pro zkoumání určitých disciplín ve světle učení a účinkem seminářů pro vysokoškolské studenty a absolventy, které systematicky nabízí Institut pro studium globální prosperity, jenž, ve spolupráci s institucemi Věci, nyní slouží Bahá’í mládeži z více než 100 zemí. Velmi viditelně se zintenzivnilo úsilí postavit domy uctívání. V Santiagu v Chile byl vztyčen poslední Mateřský chrám a započaly projekty vybudovat dva národní Mashriqu’l-Adhkáry a pět místních; domy uctívání ve městech Battambang v Kambodži a v Norte del Cauca v Kolumbii již otevřely své dveře. Bahá’í chrámy, ať otevřené nedávno či před dlouhou dobou, stále více zaujímají místo v srdci komunitního života. Hmotná podpora, již řadoví věřící nabízejí pro myriádu usilovných snah vykonávaných přáteli Božími, neutuchá. Když na ně nahlédneme jednoduše jako na měřítko kolektivní duchovní čilosti, tak štědrost a obětavost, se kterými byl udržen – a dokonce posílen – klíčový tok finančních prostředků, a to v době značných hospodářských zvratů, má značnou výpovědní hodnotu. Ve sféře Bahá’í správy byla značně zvýšena schopnost národních duchovních rad spravovat záležitosti svých společenství, které jsou stále složitější a složitější. Těžily zejména z nových výšin spolupráce s poradci, kteří byli nápomocni v systematickém uspořádávání poznatků nahromaděných od místních věřících napříč světem a zajišťování, aby byly rozsáhle šířeny. Bylo to též období, v němž se jako plně zralé instituce Víry objevily regionální Bahá’í rady, a již ve 230 regionech se ukázalo, že tyto rady a střediska vzdělávání, která jsou pod jejich jurisdikcí, jsou pro postup procesu růstu nezbytné. Aby byla do budoucnosti zachována funkce Hlavního důvěrníka Ḥuqúqu’lláhu, Ruky Věci Boží ‘Alí-Muḥammada Varqáa, byl v roce 2005 založen Mezinárodní sbor důvěrníků Ḥuqúqu’lláhu; dnes koordinuje činnost neméně než 33 národních a regionálních sborů důvěrníků Ḥuqúqu’lláhu, které nyní obemykají zeměkouli a jež zase řídí práci více než 1 000 zástupců. V Bahá’í světovém centru došlo během téhož období k mnoha vývojům: byly jsme svědky dokončení teras Bábovy svatyně a dvou budov na Oblouku a zahájení stavby ‘Abdu’l-Baháovy svatyně, a to ani nezmiňujeme četné projekty ke zpevnění a zachování vzácných svatých míst Víry. Svatyně Bahá’u’lláha a Bába byly uznány jako místa světového dědictví UNESCO, místa nedocenitelného významu pro lidstvo. Veřejnost na tato místa proudila ve statisících, v některých letech se návštěvnost blížila milionu a půl, a Světové centrum pravidelně vítalo stovky poutníků najednou, někdy více než 5 000 ročně, spolu s obdobným počtem Bahá’í návštěvníků; jsme potěšeni jak zvýšenými počty, tak i hojností rozličných národností a národů, které jsou zastoupeny mezi těmi, kdož se účastní na štědrosti pouti. Byly také značně zrychleny překlady, publikace a šíření svatých textů, souběžně s rozvojem Bahá’í referenční knihovny, jedné z nejpozoruhodnějších webových stránek v rostoucí skupině stránek sdružených pod bahai.org, jež sama je nyní dostupná v deseti jazycích. Byly založeny různé druhy kanceláří a úřadů, situované ve Světovém centru i jinde, jež mají za úkol podporovat proces učení se, který se rozvinuje napříč mnohými oblastmi činnosti po celém Bahá’í světě. Toto vše je, naše sestry a bratři ve víře, pouhým zlomkem příběhu, který bychom mohli vyprávět o tom, co vaše oddanost Jemu, Kdož byl Ukřivděným světa, vyvolala. Můžeme jen opakovat bolestivá slova milovaného Mistra, když, přemožen dojetím, zvolal: „Ó Bahá’u’lláhu! Cos to učinil?“

Z celkového pohledu na stěžejní čtvrtstoletí nyní náš záběr zúžíme na poslední pětiletý plán, plán v mnoha směrech nepodobný těm, jež mu předcházely. V tomto plánu jsme pobízeli Bahá’í věřící světa, aby čerpali ze všeho, co se během předchozích dvaceti let naučili, a plně to zavedli do praxe. Těší nás, že naše naděje v tomto ohledu byly více než naplněny, a ačkoliv od následovníků Požehnané krásy přirozeně očekáváme velké věci, povaha toho, čeho bylo herkulovským úsilím dosaženo, věru bere dech. Bylo to vyvrcholení úspěchů dvaceti pětiletého procesu.

Ten plán byl pamětihodný především tím, že byl roztrojen dvěma posvátnými dvoustými výročími, z nichž každé vyburcovalo místní společenství po celém světě. Společnost věrných prokázala, v měřítku nikdy dříve neviděném a s relativní lehkostí, schopnost zapojit do uctění života Projevu Božího lidi všech společenských skupin. Byl to jasný ukazatel něčeho většího: schopnosti usměrňovat obrovskou uvolněnou duchovní energii pro pokrok Věci. Odezva byla tak velkolepá, že na mnoha místech Víra na národní úrovni vystoupila z temnoty neznáma. V prostředích, kde by se toho nikdo nenadál, a možná to nikdo ani neočekával, začala být výrazná vnímavost na Víru očividná. Tisíce a tisíce a tisíce byly unešeny, když se setkaly s duchem zbožnosti, který je dnes charakteristický pro Bahá’í společenství celosvětově. Vize toho, co je oslavením Bahá’í svatého dne umožněno, byla nezměřitelně rozšířena.

Úspěchy plánu, posuzovány pouze z hlediska číselných hodnot, rychle zastínily úspěchy všech plánů, jež mu od roku 1996 předcházely. Na začátku tohoto plánu existovala kapacita pro pořádání něco málo přes 100 000 ústředních aktivit v jednu chvíli, kapacita, jež byla ovocem dvacetiletého společného snažení. Nyní se koná 300 000 ústředních aktivit současně. Účast na těchto aktivitách překročila dva miliony, což je také téměř trojnásobný nárůst. Funguje 329 národních a regionálních středisek vzdělávání a jejich kapacitu dokládá skutečnost, že třem čtvrtím milionů lidí bylo umožněno dokončit alespoň jednu knihu posloupnosti; souhrnně je nyní počet kurzů dokončených jednotlivci také dva miliony – vzestup o mnohem více než třetinu za pět let.

Zvýšená intenzita, se kterou se přátelé všude po světě soustavně věnují programům růstu, sama o sobě vypráví působivý příběh. V tomto pětiletém údobí jsme žádali, aby byl růst urychlen v každé z 5 000 oblastí, kde již začal. Tento příkaz se stal popudem k upřímnému úsilí napříč světem. Výsledkem čehož bylo, že se počet intenzivních programů růstu více než zdvojnásobil a nyní jich probíhají přibližně 4 000. Obtíže spojené s otvíráním nových vesnic a sousedství Víře uprostřed globální zdravotnické krize či s rozšiřováním aktivit, které byly v době, kdy pandemie udeřila, v počátečním stadiu, zabránily, aby bylo během závěrečného roku plánu dosaženo ještě většího celkového počtu. Zde však příběh nekončí. Na počátku plánu jsme vyjádřili naději, aby se množství oblastí, kde přátelé, v důsledku toho, že se do náručí svých aktivit naučili zvát velké počty, překročili třetí milník na nepřetržité křivce růstu, zvýšilo o stovky. Tehdy jich souhrnně bylo okolo 200, rozptýlených ve zhruba 40 zemích. Po pěti letech vzrostlo toto číslo na ohromující 1 000 v téměř 100 zemích - čtvrtina ze všech intenzivních programů růstu na světě, úspěch zdaleka předčívající naše očekávání. A přec ani tyto číselné hodnoty neodhalují ty převznešené výšiny, do nichž se společenství vzneslo. Existuje přes 30 oblastí, kde se pravidelně koná více než 1 000 ústředních aktivit; místy je jich celkem několik tisíc a účastní se jich přes 20 000 lidí v jediné oblasti. Rostoucí počet místních duchovních rad nyní dohlíží na rozvinování vzdělávacích programů, které se starají prakticky o všechny děti a juniory ve vesnici; stejná realita se začíná objevovat v několika městských sousedstvích. Vztah k Bahá’u’lláhovu zjevení ve viditelných případech přesáhl rámec jednotlivců, rodin a vzdáleného příbuzenstva – to, čeho jsme svědky, je posun obyvatelstva směrem ke společnému středu. Stává se, že dávná nepřátelství mezi antagonistickými skupinami jsou zapomenuta a některé společenské struktury a dynamiky jsou ve světle božského učení proměněny.

Nemůžeme než se nad tak působivým pokrokem nesmírně radovat. Společnost budující moc Bahá’u’lláhovy víry je projevována čím dál jasněji, což představuje pevné základy, na nichž bude budován nadcházející devítiletý plán. Oblasti, jež mají hodně sil, se staly, jak jsme doufali, rezervoáry znalostí a zdrojů pro své sousedy. A regiony, kde existuje více než jedna taková oblast, si snáze vyvinuly prostředky k urychlení růstu oblast po oblasti. Avšak cítíme, že jsme nuceni opět zdůraznit, že pokrok je téměř všeobecný; rozdíl v pokroku mezi jednotlivými místy je v míře pokroku. Kolektivní porozumění procesu vstupování do Víry v zástupech a sebejistota společenství, že je schopno tento proces podnítit za jakýchkoli okolností, dosáhly úrovní, jež byly v uplynulých desetiletích nepředstavitelné. Tyto hlubokomyslné otázky, které tak dlouhou dobu visely ve vzduchu a které se do ostrého hledáčku dostaly v roce 1996, byly Bahá’í světem přesvědčivě zodpovězeny. Je zde generace věřících, jejichž celý život nese stopy komunitního pokroku. Leč pouhý rozsah toho, co se událo v těch mnoha oblastech, kde jsou rozšiřovány obzory učení se, změnil významný posun v procesu vstupování v zástupech v grandiózní proces historických rozměrů.

Mnozí jsou obeznámeni s tím, jak Strážce rozdělil věky Víry do po sobě jdoucích epoch; pátá epocha Formativního věku začala v roce 2001. Méně známé už je, že Strážce též specificky zmínil, že i v Božím plánu existují epochy a v těchto epochách stádia. Boží plán vytvořený ‘Abdu’l-Baháem, odložen o dvě dekády, zatímco byly budovány a posilovány místní a národní orgány správního řádu, byl v roce 1937 formálně zahájen započetím prvního stádia první epochy: sedmiletým plánem, který Strážce určil severoamerickému Bahá’í společenství. Tato první epocha se uzavřela dokončením Desetiletého tažení v roce 1963, jehož výsledkem bylo, že korouhev Víry byla rozvinuta napříč světem. Úvodním dějstvím druhé epochy byl první devítiletý plán, po němž vzápětí následovalo celých deset plánů, plánů, které byly dlouhé od dvanácti měsíců po sedm let. Na úsvitu této druhé epochy již Bahá’í svět viděl první vlaštovky onoho vstupování do Víry v zástupech, které předvídal Autor Božího plánu; následující desetiletí se generace oddaných věřících ve společenství Největšího jména usilovně lopotily v Božském vinohradu, aby vypěstovaly podmínky, potřebné pro udržitelný růst ve velkém. A jak hojné je ovoce oněch úsilí v tomto slavném období Riḍvánu! Ten jev, kdy notné počty rozmnožují aktivity společenství, jsou zapalovány jiskrou víry a hbitě povstávají ke službě v popředí plánu, přestal být předpovědí, kterou udržovala víra, a stal se opakující se realitou. Takovýto výrazný a prokazatelný rozvoj si žádá, aby byl zaznamenám v análech Věci. Se srdci naplněnými radostí oznamujeme, že třetí epocha Mistrova Božího plánu právě započala. Jeho Plán se bude odvíjet stádium po stádiu, epocha po epoše, dokud světlo Království neosvítí každé srdce.

Milovaní přátelé, žádný přehled pětiletého počinu, jenž završil druhou epochu Božího plánu, byl nebyl úplný, kdybychom se zvlášť nezmínili o rozruchu, jež doprovázel její závěrečný rok a který stále přetrvává. Omezení osobních kontaktů, které se ve většině zemí během tohoto období střídavě zesilovalo a uvolňovalo, bývalo mohlo kolektivním snahám společenství zasadit těžkou ránu, z níž by se společenství možná vzpamatovávalo celá léta, jsou však dva důvody, proč tomu tak nebylo. Jedním bylo široce rozšířené vědomí povinnosti Bahá’í věřících sloužit lidstvu, tím více v dobách nebezpečí a protivenství. Tím druhým byl neobyčejný nárůst schopnosti Bahá’í světa ono vědomí vyjadřovat. Přátelé, během mnoha let již navyklí na osvojování modelů systematické činnosti, vnášeli svou tvořivost a vědomí cíle, aby se vypořádali s nepředvídatelnou krizí, přičemž se ubezpečovali, že nové přístupy, jež rozvíjejí, jsou v souladu s rámcem, který během po sobě jdoucích plánů usilovně zdokonalovali. Nechceme samozřejmě přehlížet vážné strasti, které Bahá’í, jako jejich krajané v každé zemi, zakoušeli; a přec věřící během závažných těžkostí zůstali cílevědomí. Potřebným společenstvím byly nasměrovány zdroje, tam, kde to bylo možné, proběhly volby a instituce Věci za všech okolností nepřestávaly vykonávat své povinnosti. Dokonce byly učiněny i odvážné kroky vpřed. O tomto Riḍvánu bude znovu ustavena národní duchovní rada Svatého Tomáše a Princova ostrova a budou vztyčeny dva nové pilíře Světového domu spravedlnosti: národní duchovní rada Chorvatska se sídlem v Zábřehu a národní duchovní rada Východního Timoru se sídlem v Dili.

A tak začíná jednoletý plán. Jeho cíl a požadavky již byly vytyčeny v našem poselství poslaném v Den Smlouvy; tento plán, i když krátký, postačí, aby připravil Bahá’í svět na devítiletý plán, jenž bude následovat. Neobyčejně mocná doba, jež započala sto let po zjevení Desek Božího plánu, se brzy na stoleté výročí Nanebevstoupení ‘Abdu’l-Baháa uzavře, což bude znamenat závěr prvního století Formativního věku a začátek druhého. Společnost věrných do tohoto nového plánu vstupuje v době, kdy se zdá, že si lidstvo, polepšené obnažením své zranitelnosti, lépe uvědomuje, že k řešení globálních výzev je potřeba spolupráce. A přec přetrvávající návyky soutěživosti, zištnosti, podjatosti a zkostnatělosti jsou i nadále překážkou v posunu k jednotě, navzdory rostoucímu množství lidí ve společnosti, již slovy i skutky ukazují, jak i oni touží po větším přijetí vrozené jednosti lidstva. Modlíme se, ať rodina národů v zájmu společného dobra úspěšně odloží své rozdíly. Nehledíce na nejistoty, jež halí měsíce před námi, prosíme Bahá’u’lláha, aby ujištění, která jsou již tak dlouho Jeho stoupencům oporou, poskytl v ještě hojnější míře, aby vám bylo dáno ve svém poslání postoupit kupředu, nevyvedeni z klidu bouřlivým zmatkem ve světě, který stále naléhavěji potřebuje Jeho hojivé poselství.

Boží plán vstupuje do nové epochy a nového stádia. Stránka je otočena.

- The Universal House of Justice